Jezero Pangong se slanou vodou leží ve výšce 4 350 m a tvoří hranici mezi Čínou a Indií. Blízkost čínské hranice naznačuje i velká koncentrace vojenských základen, které jsou směrem k jezeru stále častější, a kolony vojenských aut, které cestou potkáváte. Cesta k jezeru je velmi dlouhá a náročná. A to i díky tomu, že velké části cesty ještě nepokrývá asfalt. Musíte se vyškrábat do jednoho z nevyšších horských sedel, do sedla Čang La, a pak se spouštět křivolakou úzkou cestou na náhorní plošinu k jezeru. Z Lehu trvá cesta cca 8hodin. Jezero je i přesto velmi oblíbený a turisty vyhledávaný cíl. Zahraniční turisty zde ale nehledejte, jezdí sem hlavně Indové. Ladakh začali Indové více navštěvovat díky bollywoodskému filmu, který se zde odehrával. Taky si nepředstavujete nic ve stylu turistického centra pro zhýčkané Evropany 🙂 . Turistické okolí jezera není moc hezké. Jsou zde velké tábory se stany, které si můžete pronajmout. Tábory jsou oplocené ostnatými dráty. V okolí se také nachází pár minových polí, nebo to aspoň píší na výstražných cedulích :). Služby samozřejmě žádné, ale dá se zde koupit aspoň nějaké skromné jídlo. Když se ale člověk vydá dál podél jezera, kde už nejsou stany, tak samotné jezero je krásné. Dají se zde udělat i výstupy na okolní kopce.

Pokud se rozhodnete k Pangogu vydat, tak doporučuji si zde naplánovat alespoň dva dny na přespání a podívat se dál od turistů (ale pozor na čínskou hranici a minové pole 🙂 . My jsme měli jen jeden na přespání a nebyl to dobrý nápad. Večer jsme přijeli úplně vyřízení z překonání vyšší nadmořské výšky a ráno jsme museli zas zpět. Takže celkový dojem nebyl dobrý, protože většinu doby jsme trávili v autě, abychom se k jezeru dostali co nejdřív a pak nebylo moc času podívat se dále kolem jezera. Nedejte tedy na rady místních, že je to výlet jen na 2 dny. Za dva dny to zvládnou Indové, kteří si sem dojedou udělat selfíčka a druhý den už tradá pryč.

Ostatní fotky si můžete prohlédnout zde.